DUŠE JAKO MOŘE

Naše duše bývá jako hladina moře. Když je rozbouřené je hlučné, že téměř nic není slyšet, vlny mají sílu a narážejí do skal a útesů. Člověk ví, že v takovém čase je dobré se plavení po moři vyhnout, protože by se mohl utopit. Přesto se najdou lidé, kteří rozbouřené moře vyhledávají, fascinuje je a obdivují jej. Ať ze břehu nebo přímo na lodi…. Mají odvahu a riskují. Protože jim to přináší radost a uspokojení. Když se moře uklidní, přestane některé zajímat a jdou dál.
V opačném případě poklidné moře přitahuje mnoho lidí, cítí se bezpečně a uvolněně. Je příjemné na pohled. Vlnka šplouchá o vlnku. Nechávají se příjemně ukolébat pohupováním loďky a zapomenou na možnou změnu. Milují moře klidné. V momentě, kdy se začne zvedat vítr, utíkají pryč, schovávají se do bezpečí. A při nečekané nepříjemnosti, pokud přežijí, se moři vyhýbají, mají z něho strach.

Zeptejte se lidí, co žijí u moře. Loví ryby a každý den se vydávají na daleké plavby. Zeptejte se zkušených námořníků, kteří zasvětili svůj život svému řemeslu. Co vám řeknou? Že moře je proměnlivé, má různé nálady, záleží na okolnostech a dalších vlivech. Dává jim hojnost, ale umí i vzít. Přijímají ho takové jaké je. Protkali se s ním a jsou připraveni na všechny jeho nálady. A i když je zasáhne smutek či ztráta, dokáží moři odpustit a stále ho chovat v úctě a s respektem. ONI TOTIŽ MILUJÍ MOŘE SKUTEČNĚ TAKOVÉ, JAKÉ JE. 

POZNEJ SÁM SEBE A SVÉ MOŽNOSTI, DLE TOHO VAŽ, KAM SE VYDÁŠ A CO JSI OCHOTNÝ ZTRATIT A CO MŮŽEŠ ZÍSKAT. CHOVEJ K SOBĚ ÚCTU A RESPEKT. UVĚDOM SI, ŽE NE KAŽDÝ MŮŽE BÝT ZKUŠENÝM MOŘEPLAVCEM.